Dobré ráno, dnes je úterý 12. listopadu 2019  svátek slaví Benedikt, zítra Tibor
25.7.2005
Založení Lesního hřbitova

Jak zaznamenal znalec Zlína architekt Eduard Staša, začala se už v prvních letech starostenství Tomáše Bati rodit myšlenka založení Lesního hřbitova. Tehdejší zlínský hřbitov nad kudlovským potokem (nad dnešní přehradou) byl už totiž hroby přeplněn a v průběhu roku 1925 se rozhodovalo o jeho zrušení. Přispěla k tomu i okolnost, že městský úřad tehdy schvaloval výstavbu dvanácti domků v ulici Hluboké, avšak s podmínkou, že starý hřbitov bude do dvou let přeložen. O bližších okolnostech vedoucích k založení Lesního hřbitova přetiskujeme poznatky, které před časem publikovali M. Sladkowski a E. Staša.

Místo pro nový hřbitov
Marcel Sladkowski

Město Zlín vyjádřilo v červenci 1922 vůli „zříditi nové pohřebiště“ a hrozící brzké vyčerpání kapacity dosavadního hřbitova vedlo městskou správu k jednání o jeho rozšíření na přelomu let 1923-1924. Při místním šetření konaném 3. května 1924 byla konstatována zchátralost a nevyhovující stav pohřebiště včetně značného natěsnání hrobů. Protože správa hřbitova měla napříště přejít od římskokatolického farního úřadu do kompetence města, počítal návrh také s oddělením pro nekatolíky. Již 12. května 1924 apeloval uherskohradiš?ský okresní hejtman Januštík na zlínskou městskou radu, aby „záležitost opětně uvážila a podrobným šetřením zjistila, zda otázka zřízení hřbitova ve Zlíně nedala by se řešiti účelněji a vhodněji vzhledem k rychlému vývoji města. Obávám se ... že přirozený růst města by si vynutil v blízké snad době řešení nového“. Hejtman Januštík vyjádřil to, co si vedení města teprve začalo uvědomovat.

Ještě během r. 1924 začalo město skutečně promýšlet úplné přemístění hřbitova na pozemek firmy Ba?a poblíž lesa na Dílech (u Oksnerovy cihelny). V následujících letech však k realizaci nedošlo a situace na starém hřbitově byla už neúnosná. Patrně r. 1927 se začala prosazovat myšlenka založení velkého lesního hřbitova nad městem, jehož perspektiva by byla přes sto let. S ba?ovskou velkorysostí byla v únoru 1928 zvažována cesta městského lékaře dr. Gerbece a dr. Krále do západní Evropy, kde by se seznámili s tamními lesními hřbitovy. Zatímco město vstoupilo do vyjednávání s baronem Hauptem, majitelem vyhlédnutých pozemků na Vršku u Jaroslavic, byly obyvatelé Zlína seznamováni s chystanou akcí prostřednictvím tisku. Ale byly to asi vytrvalé obstrukce barona Haupta, jehož vztahy s městem a firmou Ba?a byly právě tou dobou velmi vyostřeny, které zapříčinily nerealizování hřbitova v uvedené lokalitě. Na tom nic nezměnilo ani přesunutí přípravných prací z Hauptova lesa na sousední rozsáhlý obecní pozemek r. 1929 a schválení výstavby hřbitova městským zastupitelstvem v červnu 1930.

Teprve v dubnu 1931 se podařilo vyhledat novou vhodnou lokalitu pro zřízení hřbitova, a to v lese Barabáš u silnice k Březnici poblíž katastrálních hranic Zlína, Březnice a Kudlova. Pozemek o rozloze 33 ha byl v majetku Ba?ova podpůrného fondu a měl směnnou smlouvou přejít do vlastnictví města. Po zvážení všech okolností bylo místo ještě v dubnu 1931 Okresním úřadem v Uherském Hradišti schváleno k založení hřbitova. Dne 15. května 1931 byl architekt František L. Gahura městskou radou pověřen nakreslením plánu hřbitova včetně rozmístění potřebných budov. V návrhu nemělo chybět také „rozdělení hřbitova dle náboženské příslušnosti“.

Lesní hřbitov byl cílevědomě budován jako komunální, tedy přístupný všem zesnulým občanům města, bez rozdílu náboženského vyznání. Bezprostřední inspirací mu byl zřejmě lesní hřbitov v Boru u České Lípy, který navštívili zástupci města již v srpnu 1929 a poté opět v červnu 1931 a v září 1933. Dochované plány hřbitova svědčí o tom, že během r. 1932 krystalizovala představa o jeho konfesijním rozdělení. Když v září 1932 projednávalo městské zastupitelstvo otázky související se zřízením hřbitova, hovořilo se o tom, že hřbitov má být rozdělen podle konfesí, přičemž jeho „pravá strana ponechává se pro pochovávání příslušníků jiných vyznání“.

Zřízení Lesního hřbitova
Eduard Staša

V průběhu r. 1929 přinesly tovární noviny Sdělení zprávu, v níž se městu doporučuje vybudovat Lesní hřbitov. Byl vyslán městský lékař MUDr. Rud. Gerbec s náměstkem starosty Janem Slámou do Boru v severních Čechách, kde byl takový hřbitov už v provozu. Poznatky, které tam získali, byly zřejmě dobré, protože v září 1931 už bylo rozhodnuto definitivně o vybudování Lesního hřbitova i ve Zlíně. Ale nebylo to jednoduché, když i sám Tomáš Ba?a musel na schůzi v sokolovně přesvědčovat občany o oprávněnosti této myšlenky. Jako nejvhodnější místo bylo vybráno území na rozhraní zalesněného kopce mezi Zlínem a Březnicí, poblíž staré okresní silnice. Vypracováním neobvyklého projektu byl pověřen městský architekt F. L. Gahura. Na svahovitém terénním reliéfu navrhl pravoúhlou půdorysnou osnovu uliček a řad hrobů s širokou nástupní osou, počínaje vstupní bránou, malou obřadní budovou s márnicí a s domkem pro správce hřbitova. Sám pak byl také jako sochař autorem kamenného kříže uprostřed nástupní aleje.

Bylo osudovou shodou okolností, že prvním, kdo zde našel věčný odpočinek, byl syn jednoho ze zakladatelů hřbitova, student medicíny MUC. Rud. Gerbec. A nikdo tehdy netušil, že ještě před vysvěcením hřbitova zde najde své místo i zakladatel obuvnického podniku a starosta města Tomáš Ba?a. Po nečekané, tragické smrti zde byl pohřben ve čtvrtek 14. července 1932 v odpoledních hodinách. K vysvěcení nového hřbitova pak došlo o Dušičkách r. 1932 a v tomtéž roce se také přestalo pohřbívat na starém hřbitově. Na novém Lesním hřbitově došlo v následujícím roce k vybudování důstojných náhrobků Tomáše Bati a pilota Jindřicha Broučka. K nim pak přibyly hrobky dalších členů Ba?ovy rodiny, jejichž pozůstatky sem byly přemístěny ze starého hřbitova. Vznikl tak ojedinělý soubor náhrobků podle návrhů arch. F. L. Gahury, který byl po letech na hřbitově také pohřben.

Trvalá úcta k Ba?ově osobnosti i ušlechtilá a prostá monumentalita náhrobků zasazených do krásného přírodního prostředí, sem láká návštěvníky z domova i z ciziny. Lesní hřbitov se stal, přes zdánlivou odlehlost, neodmyslitelnou součástí Zlína.

DVACET OSM ZASTAVENÍ NA LESNÍM HŘBITOVĚ VE ZLÍNĚ
Zpracoval Jaroslav Peček

1. RODINA BA?OVA

Antonín Ba?a * 1. 8. 1844 + 5. 9. 1905
Otec sourozenců Anny, Antonína a Tomáše – zakladatelů firmy Ba?a ve Zlíně. Žili v domku, který stál přibližně v pravém rohu dnešního průčelí městského divadla. Dva roky po úmrtí své manželky Anny se znovu oženil s Ludmilou Hruš?ákovou a stěhuje r. 1886 svoji rodinu i živnost do místa jejího trvalého pobytu – do Uherského Hradiště. Zde žil ve čtvrti Rybárny, Moravní nábřeží č. 2. Po své smrti r. 1905 byl pohřben na starém hřbitově ve Zlíně u Kudlovského potoka, kde již odpočívala jeho první manželka Anna. Po roce 1932 byly jejich tělesné pozůstatky přemístěny na nový Lesní hřbitov.

Anna Ba?ová – rozená Minaříková * 3. 8. 1839 + 22. 10. 1884
Vdova po ševci Bartošovi. První manželka Antonína Bati a matka sourozenců Anny, Antonína a Tomáše.

Ludmila Ba?ová – rozená Hruš?áková * 9. 11. 1857 + 18. 11. 1939
Druhá manželka Antonína Bati. Pocházela z tkalcovské rodiny z Osvětiman. Měli spolu 5 dětí: Leopolda - r. 1887, Bohuslava – r. 1895, Jana – r. 1898, Jindřicha – r. 1900 a Marii – r. 1904. Poslední léta svého života prožila v domku, který stál na zahradě vily jejího syna Jana Bati v ulici Nadkostelí (dnes budova rozhlasu v ul. Osvoboditelů).

Leopold Ba?a * 15. 9. 1887 + 1. 7. 1920
Nejstarší syn Antonína a Ludmily Ba?ové, narozen v Uh. Hradišti. Pracoval zpočátku v účtárně firmy Ba?a ve Zlíně. Tomáš – šéf firmy v něm viděl svého budoucího nástupce. Po 1. světové válce a prožitých traumatech začal trpět psychickými depresemi a zemřel předčasně v ústavu choromyslných.

Marie Ba?ová * 11. 5. 1893 + 7. 8. 1981
Manželka Leopolda Bati, prvního syna Antonína a Ludmily Ba?ové z hradiš?ské větve.

2. Tomáš Ba?a * 3. 4. 1876 + 12. 7. 1932
Po úmrtí svého bratra Antonína majoritní vlastník a šéf firmy Ba?a. Se svou manželkou Marií (Menčíkovou) měli jediného syna Tomáše (Tomíka). Ten žije trvale v Kanadě a v roce 2004 oslavil 90 let.
Tomáš Ba?a druhý pracovní den po celozávodní dovolené – v úterý 12. července 1932 v časných ranních hodinách podlehl těžkým zraněním po havárii svého letadla. Pohřeb se konal ve čtvrtek 14. 7. od třetí hodiny odpolední po zkrácené pracovní době na novém Lesním hřbitově, kde byl teprve druhým pohřbeným (po studentu R. Gerbecovi).

Marie Ba?ová – rozená Menčíková * 22. 4. 1893 + 27. 2. 1954
Manželka zakladatele zlínského obuvnického imperia. Rodiče pocházející z Vitiněvsi (Jičín) žili trvale ve Vídni, kde se Marie narodila. Její otec byl ředitelem dvorní knihovny a lektorem češtiny na vídeňské univerzitě. Manželkou Tomáše Bati se stala 16. dubna 1912 ve Vídni. Jediné dítě – syn Tomáš (Tomík) se jim narodil 17. září 1914 na klinice v Praze. V srpnu 1938 odjela do Kanady, kde syn budoval čs. kolonii „Batawa“ a kde ji zastihla 2. světová válka. Počátkem roku 1940 je nucena vrátit se do Protektorátu, aby jako držitelka rozhodujících 25% akcií firmy Ba?a odvrátila zabrání firmy německými okupanty. Zpět do Kanady odjela v r. 1946. Až po 47 letech, v pondělí 23. srpna 1993 v dopoledních hodinách byla urna s jejími ostatky po převozu z Kanady uložena do společné hrobky s manželem Tomášem.

3. Antonín Ba?a * 7. 6. 1874 + 8. 6. 1908
Starší syn Antonína a Anny Ba?ové. Po úmrtí své matky se s otcem a sourozenci Annou a Tomášem přestěhovali do Uh. Hradiště. Po osmi letech, v květnu 1894 se všichni tři sourozenci, vedeni touhou po vlastní živnosti nezávislé na otci, vracejí do Zlína. Živnostenský list vystavený na staršího Antonína opravňující je k výrobě obuvi obdrželi ke dni 21. 9. 1894. To je zároveň datum nejen založení živnosti, ale i celého pozdějšího obuvnického imperia. V té době již měli pronajatý jednopatrový dům na severní straně dnešního náměstí Míru, čp. 63. V domě, později zvaném Na Stuchlíkovém, měli v přízemí dílny a v patře obytné místnosti. V roce 1900 zakoupili pozemky u nádraží, kde vyrostla nejprve přízemní budova a r. 1906 první velká dvoupatrová tovární budova. Dva roky nato často nemocný Antonín jako 34letý zemřel na souchotiny.

4. Jindřich Brouček * 30. 6. 1893 + 12. 7. 1932
Původně zahradník v Břeclavi. Po 1. světové válce již jako pilot nabízí své služby T. Ba?ovi. Roku 1924 nastupuje na první firemní letiště v místě dnešní Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice (DSZO) naproti nemocnice. Roku 1931 podnikl již z nového letiště v Otrokovicích jako první pilot v ČSR dálkový let s T. Ba?ou do Indie. Oba zahynuli krátce po startu svého letadla „Junkers D 1608“ do Švýcarska, kde měl být toho dne – 12. července 1932 – zahájen provoz nové pobočky v Möhlinu. Na otce tam již čekal jeho 18letý syn Tomík.

5. Luděk Čajka * 3. 11. 1963 + 14. 2. 1990
Hokejista extraligového HC Zlín. Zemřel po několika týdnech komatu na následky těžkého zranění v ligovém zápase 5. 1. 1990 v Košicích. Na jeho památku nese jeho jméno zlínský zimní stadion.

6. Bohumír Dokulil * 21. 7. 1912 + 17. 2. 1998
Lékař pediatr. Od r. 1947 primář dětského a kojeneckého odd. Ba?ovy nemocnice. Po návratu ze čtyřletého působení v Německu se od r. 1964 opět věnuje pediatrii a zakládá sí? dětských poraden. Velké úspěchy zaznamenal v léčbě dětské obrny.

7. Miroslav Drofa * 25. 10. 1908 + 1. 5. 1984
Kreslič a rozpočtář stavebního oddělení, později samostatný architekt fy Ba?a. Pracoval především na projektech zahraničních závodů firmy. Ve Zlíně je znám svým desetietážovým „Drofákem“ a Grafií v Loukách.

8. František Lydie Gahura * 10. 10. 1891 + 14. 9. 1958
F. L. Gahura se narodil ve Zlíně – Kudlově. Po vystudování umělecko – průmyslové školy v Praze a později architektury na Akademii výtvarných umění se stal projektantem u Bati. Vytvořil nebo se podílel na všech velkých stavbách meziválečného Zlína – obytné čtvrti na Letné (po architektu Kotěrovi) Společenského domu (Hotel Moskva), Velkého kina, Studijních ústavů, Památníku T. Bati (Filharmonie B. Martinů), Zlínské radnice, internátů atd. Spolu s architektem Karfíkem jsou považování za zakladatele zlínského funkcionalismu. (Náhrobní deska segmentového tvaru je v úrovni země – dva metry za náhrobkem S. Turka).

9. MUDr. Rudolf Gerbec * 11. 1. 1875 + 2. 7. 1935
Městský lékař, šéflékař Ba?ových závodů a osobní lékař Ba?ovy rodiny. Spolu s T. Ba?ou a architektem Gahurou je tvůrcem Lesního hřbitova. Jeho syn, student medicíny, zemřel 18. 4. 1931 na prudkou infekční chorobu a stal se prvním pohřbeným na novém, ještě nevysvěceném Lesním hřbitově (rodinná hrobka).
Pro úplnost: dcera dr. Gerbece Marie se stala 26. 11. 1920 v Londýně, kde v Ba?ově pobočce pracovala, manželkou Jana Bati (o 22 let mladšího nástupce tragicky zahynulého Tomáše). Později žili v Jižní Americe a oba jsou pohřbeni v Batatubě (Otec Ba?a) ve státě Sao Paulo v Brazílii.

10. Josef Hlavnička * 30. 1. 1897 + 24. 5. 1943
Jeden z ředitelů Ba?ova koncernu. Jeho manželkou byla mnohem mladší sestra Jana Bati a tedy nevlastní sestra Tomášova. J. Hlavnička tragicky zahynul, když při návratu do Zlína (z jeho statku v Litenčicích) jeho auto u Zdounek srazil vlak.

11. Bohumil Jahoda * 11. 6. 1910 + 23. 12. 1969
Sochař, medailér, návrhář hraček a významný designér strojů a nástrojů. Pracoval pro firmy Ba?a a Fatra Napajedla. Ve Zlíně je znám jako autor bronzové sochy „Koželuh“ před hotelem Moskva.

12. Vladimír Král * 16. 1. 1904 + 15. 10. 1978
Lékař. Do Ba?ovy nemocnice nastoupil v r. 1935. Zasloužil se o vybudování porodnicko – gynekologického oddělení, které bylo otevřeno 2. 9. 1940. Stal se jeho prvním primářem.

13. Npor. Ivan Kolařík * 22. 3. 1920 + 1. 4. 1942
Spolu s A. Opálkou a K. Čurdou (pozdějším zrádcem atentátníků na Hendricha) byl členem paravýsadku „Out Distance“. Po dopadu výsadku 28. 3. 1942 u Telče ztratil Kolařík své falešné osobní doklady spolu s fotografií své dívky s jejím plným podpisem a písmeny V.M. Vše našla policie, která podle jména dívky a iniciál VM – Valašské Meziříčí případ prakticky vyřešila. Ivan se ještě skrýval u svého bratra – lékaře Ba?ovy nemocnice ve Zlíně. Po zatčení rodinných příslušníků a širokého příbuzenstva obou rodin se stává štvancem s gestapem v patách. Při útěku ze Zlína polyká před Vizovicemi tabletu cyankáli…

14. Malé pohřebiště tří sovětských vojáků
z období 2. světové války. Jejich úmrtí jsou nevyjasněná. Papa Vengrija (zemřel 2. 4. 1945) nemohl padnout při osvobozování Zlína. Tyto boje probíhaly až za měsíc – počátkem května. Další voják B. Zliny zemřel v červenci 1945 a zřejmě tak i třetí voják V. Andrejevskij. Zemřeli tedy již po osvobození města, pravděpodobně na následky zranění. V té době bylo již provizorní pohřebiště sovětských vojáků u kostela (dnes parkoviště) uzavřeno a upraveno. Proto byli pohřbeni na Lesním hřbitově, kde již zůstali i po zřízení centrálního pohřebiště sovětských vojáků v Komenského sadech.

15. Augustin Mědílek * 3. 11. 1921 + 25. 9. 1988
Annamarie Mědílková * 7. 8. 1934 + 14. 8. 1996
Augustin Mědílek – absolvent Ba?ovy školy práce přišel do Zlína z České Skalice. Zde se seznámil se svou budoucí manželkou pocházející z Uherského Hradiště. Společný zájem je v roce 1948 svedl k organizování tanečních kurzů pod Závodním klubem Svit ve Zlíně a později i v okolí. Od založení Klubu společenských tanců ve Zlíně (1960) dosahovali velkých úspěchů v soutěžích tanečních párů i formací. Vynikající výsledky měli na mistrovství republiky i v zahraničních soutěžích.

16. Jaroslav Novotný * 21. 3. 1903 + 10. 6. 1976
Filmový režisér. Spolu s L. Koldou a E. Klosem patří mezi zakladatele zlínské filmové tvorby. V malém ateliéru v prostoru Ba?ových závodů natáčeli především reklamní filmy. Novotný se specializoval na tvorbu instruktážních a školních filmů, které se pro nedostatek technického vybavení natáčely na Barrandově. Až v roce 1936 byly otevřeny nové ateliéry FAB (Filmové ateliéry Ba?a) na Kudlově.

17. MUDr. Desider Orstein * 28. 11. 1894 + 22. 3. 1939
Pocházel z Mukačeva v Podkarpatské Rusi. Po vystudování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy se v květnu 1935 stal lékařem zubního oddělení sociálního ústavu ve Zlíně. Během 2. republiky firma Ba?a odesílala své zaměstnance židovského původu do svých zahraničních filiálek, nicméně dr. Orsteina zastihla okupace 15. 3. 1939 ve Zlíně. Vědom si svého neárijského původu, neunesl tíhu z toho plynoucích následků a rozhodl se zlikvidovat sebe i svoji rodinu. Týden po obsazení republiky – 22. března 1939 podřezal své dvě malé děti – 12letou Evu a 5letého Petra, zatímco manželce se podařilo uprchnout. Pak skokem ze Společenského domu (hotel Moskva) spáchal sebevraždu.
Historik M. Sladkowski označuje tuto tragedii za první obě? nacismu v celém protektorátu.

18. František Přikryl * 9. 7. 1905 + 30. 8. 1979
Malíř, grafik, ilustrátor. Po vystudování umělecko – průmyslové školy v Praze nastoupil do firmy Ba?a jako reklamní grafik. Jako ilustrátor se věnoval především cestopisům L. M. Pařízka, A. Forejta a od r. 1951 spolupracoval s cestovateli ing. Jiřím Hanzelkou a ing. Miroslavem Zikmundem, pro které vytvořil téměř 800 kreseb.

19. Anna Schiebelová – rozená Ba?ová * 19. 5. 1872 + 25. 6. 1936
Sestra Antonína a Tomáše Bati – zakladatelů fy Ba?a. Manželka Jindřicha Schiebela.

Jindřich Schiebel * 21. 10. 1859 + 15. 6. 1931
Manžel Anny Schiebelové – Ba?ové. Byl lesní adjunkt na Lukovském – Seilernově panství.

20. Dr. Ferdinand Spitz * 13. 6. 1912 + 25. 4. 1945
Zaměstnanec firmy Ba?a. Zapojen aktivně v protinacistickém odboji. V posledních dnech války bylo vyzrazeno místo jeho ilegální schůzky s A. Kubinou v domě na Kvítkové ul. č. 540 a oba byli gestapem zastřeleni. Motiv vyzrazení je čistě spekulativní. Udává se, že dr. Spitz byl hlavním kandidátem na nejvyšší funkci v poválečných Ba?ových závodech a konkurentem pozdějšího skutečného správce JUDr. Ivana Holého. Ten – údajně vyzrazením místa schůzky – se „postaral“ o likvidaci svého soka … (Na domě je pamětní deska).

21. Eduard Staša * 19. 3. 1917 + 13. 10. 1998
Architekt. Věnoval se především odborné publicistické činnosti z období starého Zlína. Jeho poutavé studie vycházely v mnoha celostátních i regionálních listech (Architekt, Tep, Naše pravda, Zlínské noviny …). Základní studii o stavebním vývoji Zlína uveřejnil ve sborníku „Gottwaldovsko od minulosti k současnosti“ (1984) pod názvem „Kronika moderní architektury Gottwaldova“ a v roce 1991 v samostatném svazku „Kapitolky ze starého Zlína“.

22. Svatopluk Turek * 25. 10. 1900 + 30. 12. 1972
Spisovatel, malíř, grafik. Reklamní kreslíř firmy Ba?a. Z továrního prostředí čerpal náměty ke svým tendenčně laděným románům „Botostroj“ (1933) a „Bez šéfa“ (1953). V roce 1960 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec.

23. Richard Týnský * 25. 9. 1909 + 30. 10. 1974
Po Rudolfu Kvasnicovi druhý šéfdirigent zlínského symfonické orchestru. Do roku 1954, kdy nastoupil ve Zlíně, byl šéfem orchestru Čs. rozhlasu v Bratislavě. Byl první, kdo na zlínskou hudební scénu uvedl Janáčka (Taras Bulba). Za pouhá čtyři léta svého angažmá se mu podařilo pozvednout kvalitu souboru na vysokou profesionální úroveň.

24. Hermína Týrlová * 11. 12. 1900 + 3. 5. 1993
Výtvarnice, scénáristka, režisérka Filmových ateliérů Zlín – Kudlov. Spoluzakladatelka československého animovaného filmu. Natočila více než 50 animovaných, loutkových i kombinovaných filmů pro děti a mládež. Dokázala originálním způsobem oživit různé netradiční materiály – textil, vlnu, korálky … Nejznámější díla: Ferda mravenec, Vzpoura hraček, Ukolébavka, Zlatovláska, Pasáček vepřů, Pohádka o drakovi a další. V roce 1971 byla jmenována Národní umělkyní.

25. Josef Vaňhara * 6. 7. 1907 + 11. 9. 1997
Novinář, spisovatel, nositel Ceny města Zlína. Jako 19letý nastoupil v r. 1925 do provozních dílen fy Ba?a. Později nastoupil jako druhý redaktor do redakce týdeníku „Sdělení“ (pro zaměstnance). Byl to první a nejstarší podnikový časopis v ČSR. V roce 1930 se stal vedoucím redakce. Byl vydáván další list s názvem „Zlín“, od r. 1934 měsíční magazín „Výběr“ (ze světového tisku) a později další periodika. Jako spisovatel vynikl výtečnou vzpomínkovou knihou z prostředí ba?ovského Zlína „Příběh jednoho muže a jednoho města“ a v roce 1993 publikací „Zlínské letectví“.

26. ThDr. Theodor Vavruša Msgr. * 16. 8. 1880 + 25. 3. 1948
Kněz, rodák z Kudlova, synovec olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna (rodáka z Březnice). Studoval na Germaniku v Římě a na kněze byl vysvěcen r. 1905. Od r. 1926 se stává zlínským farářem až do své smrti – mimo léta 1942 – 45, kdy pro svůj neárijský původ nastoupil nucenou penzi. Byl jedním ze smutečních řečníků nad rakví T. Bati. V přilehlé uličce jsou pohřbeni další kněží zlínské farnosti – pater J. Čehák, J. Barvíř, F. Vitásek … Ve společném hrobě pater I. Nepustil, J. Soušek, A. Theiner a F. Zlámal. Ti byli původně pohřbeni na starém hřbitově u Kudlovského potoka. (Dnes parčík u přehrady).

27. Vojenské pohřebiště německých vojáků
z období 2. světové války z let 1944 – 45. Přesné počty pohřbených nejsou známy – tak důsledná evidence se neprováděla. Předpokládá se, že je zde pohřbeno asi 78 vojáků, a to jak padlých v boji v oblasti Zlína (8 – 10 bylo převezeno z Malenovic), tak vojáků zemřelých v lazaretech Lufwaffe (voj. letectva), které byly umístěny v několika zlínských školách a dvou dívčích internátech.

28. Karel Zeman * 3. 11. 1910 + 5. 4. 1989
Režisér, scénárista a výtvarník Filmových ateliérů Zlín. Spolu s J. Trnkou patří k zakladatelům čs. animovaného filmu. V r. 1939 vytvořil s H. Týrlovou první kombinovaný loutkový film „Vánoční sen“. Další díla: Pan Prokouk, Král Lávra, Pohádky tisíce a jedné noci atd. Dále kombinované filmy: Cesta do pravěku, Vynález zkázy, Baron Prášil a další. V roce 1970 mu byl udělen titul Národní umělec.

Tato ucelená, by? skromná studie „Dvacet osm zastavení na Lesním hřbitově ve Zlíně“ je první prací na dané téma. Ani zdaleka nemůže být vyčerpávajícím soupisem všech významných osobností nebo dramatických lidských osudů, které by si zasloužily být zde uvedeny. Přesto všichni, kteří se na jejím sepsání a vydání podíleli, věří, že alespoň částečně vyplní prostor v oblasti, v níž se doposud občanům města ani jiným zvídavým zájemcům informací nedostávalo.